Ukrajinské UNESCO

23. 5. - 30. 9. 2019 Multifunkční sál Staré Město

TYP : komponovaná výstava fotografií a informačních panelů o jednotlivých ukrajinských položkách na seznamu UNESCO s důrazem na architektonický skvost sídla bukovinských metropolitů v Černovcích od architekta a mecenáše Josefa Hlávky 

KURÁTOŘI, PORADCI, AUTOŘI : Lýdia Krystal, Tetiana Okopna (ambasáda Ukrajiny), Nadace Josefa Hlávky, Wolodymyr Rak (muzeum Ivana Hončara Kyjev), Ilnara Dudasch (Ukrajinská iniciativa JM Brno, Dagmar Rýdlová (Nadace Josefa Hlávky) 

INSTITUCE : Nadace Josefa Hlávky, Česká komise UNESCO, velvyslanectví Ukrajiny, muzeum Ivana Hončara Kyjev, Společnost přátel Podkarpatské Rusi , Ukrajinská iniciativa Brno ...


doprovodné akce

Materiální dědictví UNESCO (7)

1. Katedrála svaté Sofie (ukrajinsky Софійський собор, rusky Софийский собор či Собор Святой Софии) je kamenný pravoslavný chrám v Kyjevě, postavený v polovině 11. století z podnětu Jaroslava Moudrého. Ten jej dal založit roku 1037 na počest vítězství nad Pečeněhy na místě, kde stával jeho dřevěný předchůdce stejného zasvěcení. Dnes slouží jako muzeum. Délka pětilodní stavby činí 37 metrů, šířka 55 metrů a výška od podlahy do vrcholu centrální kopule 29 metrů.

2. Kyjevskopečerská lávra (ukrajinsky Києво-Печерська лавра, rusky Киево-Печерская лавра) je pravoslavný klášterní komplex v ukrajinském Kyjevě, založený roku 1051 poustevníky Feodosijem a Antonijem Pečerským. Komplex je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

3. Chrám Spasitele Berestovo - patří ke Kyjevskoprečerské lavře, avšak neleží v jejím opevněném areálu. Už zdálky vás však určitě zaujme jeho charakteristické zeleno bílé zbarvení.

4. Starobylé město Chersonésos (2013) - Chersonésos (starořecky Χερσόνησος, latinsky Chersonesus, v ruských letopisech staroslověnsky Корсунь, rusky Херсонес) je zaniklá řecká polis, založená starověkými Řeky na Heraklejském poloostrově na jihozápadním pobřeží Krymu. Od 5. století př. n. l. až do 14. století n. l., tedy asi 2 tisíce let, byl Chersonésos důležitým politickým, ekonomickým a kulturním centrem severních oblastí Černého moře, kde představoval jedinou dórskou kolonii. Nyní se ruiny města nachází v Gagarinském rajonu Sevastopolu a jsou chráněny jako kulturní památka federálního významu.

5. Historické centrum Lvova (1998) -L'viv - the Ensemble of the Historic Centre / Lvov, založený v pozdním středověku, po několik století rozkvétal jako administrativní, náboženské a obchodní centrum.

6. Rezidence bukovinských metropolitů (2011) - Residence of Bukovinian and Dalmatian Metropolitans /Je architektonický komplex nacházející se v ukrajinských Černovicích. Byl vystavěn v letech 1864-1882 českým architektem Josefem Hlávkou. Je mistrovskou historizující synergií různých architektonických stylů. V budovách dnes sídlí Černovická univerzita. Areál vznikl v době, kdy Bukovina byla součástí habsburské rakouské monarchie.

6. Struveho geodetický oblouk (2005) - Struveho geodetický oblouk je soustava 265 triangulačních bodů, které se táhnou od nejsevernějšího bodu v Norsku až po nejjižněji položený bod u Černého moře (celkem přes 2820 km). Tyto jednotlivé body zde byly rozmístěny na popud ruského vědce Friedricha Struveho mezi lety 1816-1855. Jejich úkolem bylo napomoci určit přesné rozměry Země pomocí poledníku. Jednotlivé body představují povětšinou kamenné krychle o hraně 2 metry, zapuštěné do země, někdy takto ovšem sloužily i kostelní věže. Oblouk byl postupně budován Struvem a jeho spolupracovníky z Děrptské (dnes Tartuské) a Pulkovské observatoře mezi lety 1816 až 1855. První bod se nachází u Děrptské observatoře, kde tehdy Struve působil jako ředitel. V současné době se jednotlivé body nacházejí v deseti různých zemích, a to Norsku, Švédsku, Finsku, Rusku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Bělorusku, Moldavsku a Ukrajině. Celkem 34 z těchto bodů bylo pro svou historickou hodnotu v roce 2005 zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO.

7. Karpatské dřevěné chrámy v Polsku a na Ukrajině (2013) - Wooden Tserkvas of the Carpathian Region in Poland and Ukraine / Dřevěné chrámy řeckokatolické a pravoslavné církve v Karpatech. Je to souhrnné pojmenování pro 16 dřevěných chrámů. Jde o chrámy katolické a pravoslavné církve postavené mezi 16. a 19. stoletím. 8 chrámů leží na Ukrajině, 8 v Polsku.

Ukrajinské kostely :

  • St.Jura / Св. Юра / Św. Jerzego Drohobyč - Lvovská oblast
  • Собору Пресвятої Богородиці / Najświętszej Bogurodzicy (Sw. Dymitra) Matkiv- Lvovská oblast
  • Церква Різдва Пресвятої Богородиці (Нижній Вербіж) / Narodzenia Przenajświętszej Bogurodzicy Nižnij Verbiž - Ivanofrankivská oblast
  • Церква Св.Духа (Потелич) / Св. Духа - Św. Ducha Potělič - Lvovská oblast
  • Св. Духа / Św. Ducha Rohatyn - Ivanofrankivská oblast
  • Архангела Михаїла / Św. Michała Archanioła Užok - Zakarpatská oblast
  • Вознесіння Господнього Wniebowstąpienia Pańskiego - Jasiňa
  • Церква Пр.Трійці,1720 р., / Św. Trojčat Žovkva - Lvovská oblast

Přírodní dědictví UNESCO (1)

1. Původní bukové lesy Karpat (2017) - a dalších oblastí Evropy je souhrnné pojmenování pro 78 oddělených lokalit na území dvanácti evropských států. Slovenské a ukrajinské lesní porosty byly na seznam světového dědictví zapsány v roce 2007 pod názvem "Původní bukové lesy Karpat". V roce 2011 byla tato přírodní památka rozšířena o 5 lokalit v Německu a do názvu bylo přidáno "staré bukové lesy Německa". V roce 2017 došlo k dalšímu rozšíření společné položky ze seznamu přírodního dědictví UNESCO o lokality v dalších evropských státech a název se změnil na "Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy". Celková rozloha soustavy 78 zahrnutých chráněných území je 92 023 ha. Na Ukrajině se to týká těchto oblastí : Čornohora (2 476,8 ha) / Kuzij - Tribušany (1 369,6 ha) /Maramoroš (2 243,6 ha) / Stužica - Užok (2 532 ha) /Svidovec (3 030,5 ha) /Uholka - Široký luh (11 860 ha) / Horhany (753,48 ha) /Roztochya (384,81 ha) /Satanіvska Dacha (212,01 ha) / Siněvir - Darvaika (1 588,46 ha) / Siněvir - Kvasovets (561,62 ha) / Siněvir - Strymba (260,65 ha) / Siněvir - Vilshany (454,31 ha) / Zacharovanyi Krai - Irshavka (93,97 ha) / Zacharovanyi Krai - Velykyi Dil (1 164,16 ha)

Nehmotné dědictví UNESCO (2)

1. Petrikovská malba (ornamenty) - unikátní způsob i světově proslulé umělecké řemeslo, dekorativní a okrasných lidového umění 

2. Kozácké písně - Kozácké písně, které pojednávají především o válce a vojácích, zažily největší rozkvět od 16. do 18. století. V současnosti existují v ukrajinském regionu Dněpropetrovsk jen tři skupiny složené ze starších mužů a žen, které písně znají a zpívají je.

Paměť světa UNESCO (2)

1. Černobyl (1986) - soubor dokumentů ohledně černobylské havárie

2. Lublinská smlouva (1569) - Ukrajincům Lublinské dohoda prodloužila vliv: jejich knížata měla vliv na sociální, náboženské a kulturní oblasti života a protože Litevané Ukrajince respektovali, jejich vlastní autonomie a soběstačnost se přenášela i v podobě tolerance vůči ukrajinským tradicím. Zapsáno na seznam Paměti světa UNESCO za Ukrajinu i Polsko a Litvu.

JOSEF HLÁVKA ( 1831 - 1908)

Osobnost českého národního života, architekt a stavitel se narodil 15. 2. 1831 v Přešticích. Po gymnáziu v Klatovech a reálce v Praze studuje na pražské technice a poté ve Vídni architekturu na Akademii výtvarných umění. U vídeňského stavitele J. Šebka, kde o prázdninách pracoval zprvu jako zedník, později i řídil práci, získal též cenné praktické zkušenosti stavitelské. V letech 1856 - 1859 po obdržení stipendia absolvuje tříletou studijní cestu po Evropě (Itálie, Řecko, Francie, Anglie, Německo). Ve Vídni provedl řadu významných staveb, zejména slavnou operu podle projektu svých učitelů Siccardsburga a van der Nülla. Řadu domů zde postavil i podle vlastního projektu. Z jeho vlastních realizovaných architektonických prací je třeba připomenout zejména rozsáhlý církevní komplex, nyní sídlo státní univerzity v Černovcích, zemskou porodnici v Praze, přestavbu zámku v Lužanech, hrobku v Přešticích aj. Po řadu let věnoval pozornost též ochraně a obnově architektonických památek. Dík své houževnatosti, svědomitosti a pracovitosti domohl se jako architekt a především jako stavitel značného jmění. Využíval je k štědré podpoře rozvíjejícího se českého národního života. Z jeho iniciativy vznikly instituce a nadace, z nichž nejvýznamnější bylo založení České akademie věd a umění, Národohospodářského ústavu a Hlávkovy studentské koleje. Zemřel v Praze 11. 3. 1908. Celé své jmění odkázal národu k podpoře dalších studií a vědy.

ŽIVOTOPIS JOSEFA HLÁVKY V DATECH

PhDr. H.c a Dr. Techn.h.c. Josef Hlávka

15. 2. 1831 narozen v Přešticích, v nezámožné rodině přeštického purkmistra Antonína Hlávky, matka se jmenovala Anna, rozená Stachová, dcera přeštického poštmistra, měl staršího bratra

Antonína, mladší sestru Matyldu

1841 - 1846 studoval na latinském gymnáziu v Klatovech a Kolíně

1846 přešel na dvouroční Stavovskou reálku v Dominikánské ulici v Praze

1847 - 1851 studoval pozemní stavitelství na pražské technice, kde po celou dobu studií skládal zkoušky s prospěchem první třídy a s vyznamenáním

1848 členem ozbrojené studentské legie

1851 - 1854 studuje architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde patřil k nejlepším posluchačům, o školních prázdninách pracoval jako zednický učeň a později jako stavbyvedoucí ve firmě předního vídeňského stavitele a českého vlastence Františka Šebka

26. 1. 1854 Akademie mu udělila cenu za nejlepší práci posluchače, která byla zvýhodněna úplným osvobozením od vojenské služby

1854 vypracoval architektonický návrh budovy Národního divadla v Praze, se kterým se pod heslem "Síla i budoucnost jest národu národnost" zúčastnil veřejné soutěže a za kvalitu provedení získal 100 zlatých (v této soutěži nebyla udělena první cena a žádný z návrhů nebyl realizován)

17. 6. 1855 získal od stavitele Šebka výuční list zednického tovaryše

1855 se stal ředitelem kanceláře Šebkovy firmy

1856 - 1859 získal stipendium - tzv. Římskou cenu, což mu umožnilo cestovat po Evropě a studovat různé architektonické slohy (Itálie, Sicílie, Řecko, Francie, Anglie, Belgie, Německo), zároveň měl zajištěn nárok na zaměstnání ve státní službě

1859 se vrací ze studijní cesty do Vídně a je bez hmotných a finančních prostředků, neboť i když měl nárok na státní službu, po prohrané rakousko-italské válce byl jeho nárok nerealizovatelný

11. 4. 1860 získal od stavitele Šebka mistrovské vysvědčení dokonalé způsobilosti k samostatnému provozování veškerých staveb

19. 4. 1860 zastupuje po dobu jednoho roku prof. Eduarda van der Nülla na škole pro architekturu při Akademii výtvarných umění ve Vídni

28. 6. 1860 ucházel se a získal stavitelskou koncesi

1860 František Šebek mu předává svou zavedenou stavební kancelář a k tomu zdarma veškeré stavitelské a podnikatelské zařízení

1860 - 1870 postavil nebo navrhl a postavil 142 významných staveb, které všechny osobně řídil nebo jejich stavbu kontroloval

1860 - 1862 precizní a rychlou stavbou velkého trojlodního kostela Panny Marie misionářské kongregace lazaristů podle plánů Friedricha Schmidta ve Vídni si vydobyl pověst solidního podnikatele a zajistil si dostatečný kapitál k další stavební činnosti

1860 ministerstvo kultu a vyučování mu zadává vypracování projektu rezidence řecko-pravoslavného biskupa v Černovicích - hlavním městě Bukoviny (dnes součást Ukrajinské republiky), projekt je hotov v roce 1862, schválen 1863 a 19. 3. 1864 je položen základní kámen k největší stavbě Josefa Hlávky. Metropolitní rezidence, kněžský dům, seminář a chrám byly dokončeny v roce 1870, celý areál o několik let později

1861 - 1869 staví Dvorní operu ve Vídni podle projektu architektů Eduarda van der Nülla a Augusta von Siccardsburga. Při příležitosti jejího slavnostního otevření 25. 5. 1869 předal císař František Josef Josefu Hlávkovi symbolický zlatý klíč od Opery a věnoval mu stříbrné kladívko, zednickou lžíci a mísu, které byly použity při položení základního kamene dne 8. 5. 1861

12. 1. 1862 se oženil s Marií Čermákovou (narozena v roce 1841)

29. 3. 1862 člen stavební komise ministerstva vnitra, která pracovala na stavebním řádu pro Královské město Prahu, města Karlín, Smíchov, Vinohrady, Vyšehrad a místní obce Velké Holešovice a Bubeneč (stavební řád vyšel v roce 1882)

1862 přijímá zakázku projektu na novou Zemskou porodnici v Praze v Kateřinské ulici, vypracuje projekt a v letech 1867 - 1870 budovu podle svého projektu i postaví

1862 - 1870 projektuje a staví vídeňský obchodní dům Schmitt a Schöller a obchodní dům Böhler, dále farní kostel v Köpfingu v Horních Rakousích, několik desítek činžovních domů ve Vídni (včetně pěti svých) a podle plánů Fridricha Schmidta Akademické gymnázium ve Vídni a kostel sv. Ottmara, podle projektů dalších architektů staví vídeňské Dvorní muzeum, Velmistrovský palác německého řádu, palác arciknížete Viléma, anglický zemský dům, synagogu, na okraji Vídně rozsáhlý vojenský areál včetně jezdecké školy a arzenálu

1864 jmenován památkovým konzervátorem jako znalec nejvyšších kvalit zejména na problematiku odvážných řešení gotických konstrukcí, kupolovitých staveb nebo věžových krovů

13. 4. 1865 mu bylo uděleno čestné měšťanství Vídně

1866 se stal řádným členem Akademie výtvarných umění ve Vídni

1866 kupuje pro svou matku zámek a velkostatek Lužany

22. 4. 1868 byl vyznamenán řádem císaře Františka Josefa za výsledky pařížské výstavy (na světové výstavě v Paříži mu byla udělena jedna z druhých hlavních cen za architekturu) a za záslužnou činnost ve Vídni

podzim 1869 kolaps, ochrnuje na obě nohy, pravděpodobná diagnóza selhání nervového systému z nadměrné fyzické a psychické zátěže, může se pohybovat pouze na invalidním vozíku, ale dále řídí své stavby

1870 obdržel státní větší zlatou medaili pro umění a vědu

1872 plíživá choroba zasahuje zrak, nemohl číst ani psát, předměty rozeznával jen s velkou námahou

20. 4. 1873 vrací stavitelskou koncesi, dokončením staveb pověřuje své spolupracovníky a likviduje stavitelskou kancelář

1873 porota výstavy ve Vídni mu udělila medaili pro umění a vědu

1873 - 1879 bojuje se záludnou chorobou, léčí se v lázních na jihu Evropy, v Karlových Varech, v Lužanech

1875 matka mu postoupila zpět velkostatek a zámek Lužany

1879 onemocnění Marie Hlávkové tuberkulózou

1880 je znovu schopen chůze

1882 umírá Marie Hlávková

1882 - 1908 se systematicky věnuje mecenášské činnosti, podporuje finančně významné české umělce i vědce, často anonymně, financuje studium a zahraniční pobyty desítkám vynikajících, leč nemajetných studentů

1882 zakládá České univerzitní nadání a věnuje 22 tisíc zlatých na stipendia pro studenty českých fakult Karlo-Ferdinandovy univerzity

1883 říšský a zemský poslanec za kurii velkostatku

1883 zakládá České technické nadání a věnuje 25 tisíc zlatých na stipendia pro studenty pražské techniky

1884 - 1908 je členem řady komisí, které vybírají ve veřejných soutěžích architektonické projekty na stavby např. budovy Národního muzea, Národního divadla, Akademie výtvarných umění, dostavby chrámu sv. Víta na pražském Hradě, podílí se na přestavbě a záchraně mnoha českých památek, např. Karlštejna, chrámu sv. Barbory a Vlašského dvora v Kutné Hoře i mnoha dalších

1884 člen Archeologické komise hl. města Prahy a Ústřední komise pro ochranu a zachování uměleckých a historických památek v Rakousku

1884 věnuje 20 tisíc zlatých na založení Jubilejního fondu pro českou vědeckou literaturu

1885 byl dekorován řádem Železné koruny 3. třídy v roce 1901 mu byl udělen řád Železné koruny 2. třídy

26. 9. 1886 se oženil se Zdeňkou Havelkovou (narozena 1843)

1886 - 1887 přestavba původně barokního zámku v Lužanech do podoby novorenesančního sídla

17. 6. 1887 dokončil Antonín Dvořák mši D-dur pro smíšený sbor a varhany op. 76, napsanou pro slavnost vysvěcení nově postavené kaple na zámku v Lužanech (je známa pod názvem "Lužanská"), autor ji 11. 9. 1887 pro tuto příležitost sám nastudoval a řídil

1887 - 1890 stavba 1. etapy Hlávkova paláce ve Vodičkově ulici v Praze

1890 po velké povodni v Praze se zřítila část Karlova mostu, prosadil projekt jeho obnovy do původní podoby z doby Karla IV. a dohlížel na všechny práce, které s rekonstrukcí mostu souvisely

1890 byl vyznamenán Komturským křížem řádu císaře Františka Josefa

2. 4. 1891 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny

18. 5. 1891 byla v budově Národního muzea na Václavském náměstí slavnostně zahájena činnost České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, jejíž založení Hlávka inicioval a přispěl na její činnost částkou 200 tisíc zlatých

1891 dal podnět k umělecké soutěži na zřízení jezdeckého pomníku sv. Václava před muzejní budovou a věnoval pro tento účel 15 tisíc zlatých

1894 člen správního výboru Společnosti Musea království Českého

26. 11. 1895 byl poctěn titulem vrchního stavebního rady

1897 - 1898 stavba 2. etapy Hlávkova paláce ve Vodičkově a Jungmannově ulici v Praze

1899 předseda muzejního Sboru archeologického

1900 jmenován čestným doktorem filosofie Jagellonské univerzity v Krakově

1901 za Hlávkovy finanční podpory byly vyzvednuty z Vltavy a zachráněny dvě Brokoffovy sochy z Karlova mostu, které tam zůstaly pohřbeny po povodni v roce 1890

1902 místopředseda českého odboru Moderní galerie

1902 umírá Zdeňka Hlávková

25. 1. 1904 zakládá Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových

20. 11. 1904 je slavnostně otevřena budova Studentských kolejí českých vysokých škol Pražských v Jenštejnské ulici, jejíž stavbu Hlávka financoval (dnes Hlávkova kolej)

1905 spolu s dr. Bráfem vypracoval stanovy pro "Národohospodářský ústav při České Akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění"

1906 byl poctěn čestným doktorátem technických věd České vysoké školy technické v Praze

25. 2. 1907 byl jmenován čestným občanem hlavního města Prahy

22. 11. 1907 byl dekorován Velkokřížem řádu císaře Františka Josefa

11. 3. 1908 umírá v Praze

Hlávkův biskupský rezidenční areál řecko-pravoslavné církve v Černovcích

Dne 28. 6. 2011 byla na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, na základě žádosti Ukrajiny, zapsána jedna z nejvýznamnějších architektonických realizací českého architekta a stavitele Josefa Hlávky, která mu zajistila místo mezi předními evropskými tvůrci - biskupský rezidenční areál řecko-pravoslavné církve v Černovcích, hlavním městě západní Bukoviny. Stalo se tak v Paříži, kde od 19. 6. do 29.6. 2011 probíhalo 35. zasedání výboru Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu - UNESCO. O získání titulu světového dědictví pro své památky se na tomto zasedání ucházelo třicet sedm zemí.

K vytvoření projektu areálu vyzval v roce 1860 Josefa Hlávku Pravoslavný religiozní fond, státní organizace určená pro podporu křesťanských církví východní orientace v rakouské monarchii Zakázka to byla v 19. století v Evropě naprosto ojedinělá a mimořádná. Všechny evropské biskupské stolce měly své rezidence postavené nejpozději v době baroka. Hotový projekt odevzdal Josef Hlávka v roce 1861. Areál navrhl velmi originálně v duchu romantického historismu. Bylo to jediné kompletní sídlo biskupa včetně katedrály, budovy teologické fakulty, semináře a vlastní budovy sídla biskupa, které bylo v 19. století v Evropě realizováno. V roce 1867 získal Josef Hlávka na světové výstavě v Paříži za tento svůj architektonický projekt ocenění stříbrnou medailí. Projekt byl schválen k realizaci rakouským ministerstvem kultu a vyučování, svým podpisem jej potvrdil i císař František Josef I. Tím byly na stavbu uvolněny státní finanční prostředky. Hlávka vyhrál i ofertu na realizaci rezidenčního areálu, která byla slavnostně zahájena 18. 4. 1864.

Realizace velkolepého Hlávkova projektu byla velmi obtížná. Z ekonomických důvodů Hlávka prosadil, aby byl areál postaven z místních materiálů přes to, že v Černovcích ani v jejich okolí neexistovalo pro tak velkou stavbu vhodné zázemí a zabezpečení. Proto zde Hlávka nechal postavil tři cihelny, které zajistily kvalitní výrobu cihel, glazovaných tvarovek, terakoty a různobarevných glazovaných střešních tašek. Zorganizoval několik geologických expedic, které na Bukovině objevily potřebný kvalitní stavební kámen. Z Vídně zajistil příchod desítek zkušených řemeslníků, kteří v kurzech vyučili místní nekvalifikované dělníky stavebním řemeslům. Dokud Hlávka na stavbu osobně dohlížel, dařilo se všechny problémy úspěšně řešit. V Černovcích byl však Hlávka osobně naposledy v roce 1870. Pokusil se řídit stavbu "na dálku" za pomoci svého zástupce. Pro vážné onemocnění byl však nakonec nucen z vedení stavby odstoupit. Na stavbě pak narůstaly neřešené problémy, které způsobily velké zpoždění jejího dokončení. Za datum dokončení tak je všeobecně považován rok 1882 přes to, že některé části areálu začaly sloužit svému účelu podstatně dříve. Bukovinská metropolitní diecéze se do areálu nastěhovala v roce 1876 a kněžský dům byl otevřen ještě dříve, v roce 1874.

Původnímu účelu, pro který Josef Hlávka areál navrhl, sloužily budovy do konce druhé světové války (během války byl areál poškozen, zcela zničen požárem byl např. interiér synodního sálu). Po připojení Bukoviny k Sovětskému svazu, byla v areálu umístěna pracoviště místní univerzity, která byla založena v roce 1875. Národní univerzita Jurie Feďkoviče, jedna z předních ukrajinských univerzit, sídlí v areálu dodnes.

Josef Hlávka je v Černovcích velmi ctěn a uznáván. Už v roce 1937 mu byl v parku před rezidencí biskupa postaven pomník, který vytvořil sochař Severin. Ve Vídni je Josefa Hlávka vnímán především jako stavitel mnoha významných budov, zejména budovy Státní opery. V Praze a v České republice si Josefa Hlávku nejčastěji připomínáme v jeho roli mecenáše české vědy, kultury a vzdělání, zakladatele České akademie pro vědy a umění, jako architekta a stavitele Zemské porodnice (dnes Gynekologicko-porodnické kliniky 1.LF a VFN) i autora přestavby jeho zámku v Lužanech. Západní Ukrajina vnímá Josefa Hlávku jako výsostného architekta a umělce.

Nadání Hlávkových dlouhodobě a úzce spolupracovalo s Národní univerzitou v Černovcích a podporovalo ji při získávání podkladů pro vypracování žádosti Ukrajiny o zapsání Hlávkova areálu do seznamu kulturního dědictví UNESCO. V roce 2004 poskytlo Nadání vedení univerzity kopie původních Hlávkových plánů stavebního areálu v Černovcích, aby mohla být zahájena jeho rekonstrukce a revitalizace, což bylo první podmínkou pro zapsání na seznam UNESCO. Roku 2006 byla uzavřena smlouva mezi Nadáním Hlávkových a Národní univerzitou v Černovcích o vzájemné spolupráci. Jedním z bodů smlouvy byl i závazek Nadání "pomoc při zapsání univerzitního komplexu staveb Josefa Hlávky do seznamu světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO" (viz např. Výroční zpráva o činnosti 2006, str. 39). Nadání se spolu s univerzitou podílelo na organizaci několika vědeckých mezinárodních konferencí v ČR i na Ukrajině, které byly věnovány životu a dílu Josefa Hlávky. Předseda Nadání a rektor univerzity se na společných jednáních v Praze i v Černovcích věnovali také záležitostem, které se zapsáním Hlávkova komplexu do seznamu UNESCO souvisely. Jejich spolupráce byla vzpomenuta a oceněna v loňském roce na akcích, které se konaly při příležitosti 135. výročí založení Národní univerzity Jurije Fedkoviče v Černovcích. Jednou z těchto akcí byla vernisáž stálé expozice o Josefu Hlávkovi. Panely a exponáty výstavy byly jako součást výstavy o Josefu Hlávkovi původně vystaveny ve Státní opeře ve Vídni a univerzitě v Černovcích je po doplnění o další části Nadání spolu s Národním muzeem v Praze věnovaly.

V roce 2008, kdy uplynulo 100 let od úmrtí Josefa Hlávky, zorganizovalo Nadání Hlávkových ve spolupráci s Akademií věd České republiky, Českým vysokým učením technickým, Univerzitou Karlovou, Národním muzeem, Národní univerzitou v Černovcích, Státní operou ve Vídni a dalšími organizacemi akce v rámci Jubilejního roku Josefa Hlávky (1908 - 2008). Nad akcemi převzal záštitu prezident České republiky a Hlávkovo výročí vyhlásilo UNESCO světovým kulturním výročím.

Můžeme proto s uspokojením konstatovat, že se v posledním desetiletí podařilo jméno, osobnost, dílo i odkaz Josefa Hlávky připomínat i v mezinárodním kontextu.