Ruská duchovní hudba

Hodonín (neděle 24.5. v 14.00)

Staré Město (neděle 24.5. v 18.00)

Koncert na počest českého skladatele ruského původu Vadima Petrova nabídne nejenom jeho skladby, ale i klasickou ruskou duchovní hudbu. Vystoupí Pražský komorní mužský sbor a Smíšený sbor města Hodonín.

Pražský mužský komorní sbor

Pražský mužský komorní sbor je sebevědomý profesionální sbor hlasově talentovaných zpěváků, kteří si velmi rychle vydobyli respekt v konkurenci řady dalších sborů nejen v hlavním městě Praze. Sbor pod vedením dirigenta, skladatele a učitele Alexej Kleptsina je charakteristický silnými a čistými hlasy. V koncertu zazní skladby pravoslavné hudby Petra Iljiče Čajkovského, Sergeje Rachmaninova, Alexeje Kleptsina a také skladby katolických a protestantských. Pražský mužský komorní sbor brzy zaujal přední místo v dlouhé řadě populárních a profesionálních hudebních souborů v České republice. Mimořádné skladby duchovní hudby s výjimečným hudebním rukopisem slavných hudebních skladatelů, které známe obvykle spíše ze světské hudby, stejně jako sbor talentovaných zpěváků s nádhernými hlasy nezanechá lhostejnými ty posluchače, kteří již alespoň jednou navštívili koncert tohoto pozoruhodného tělesa. 

Smíšený pěvecký sbor města Hodonín

Počátky sborového zpěvu v Hodoníně spadají do druhé poloviny 19. století, a v roce 1865 byl založen čtenářsko-zpěvácký spolek "Svatopluk", první ohnisko místní české osvětové péče. Touha po pěveckém sboru vyšší umělecké úrovně vedla 9. ledna 1910 k založení českého zpěváckého spolku "Hlahol", který vytvořil ženský, mužský a smíšený sbor a stanovil si vysoké cíle: studovat repertoár převážně českých skladatelů - Smetany, Dvořáka, Nešvery, Křižkovského, Janáčka - a pořádat koncerty v Hodoníně a blízkém okolí. Prvním sbormistrem se stal řídící učitel František Komárek a již 14. ledna 1911 se konal první koncert. Za éru trvání "Hlaholu" bylo nastudováno 206 sborů, kromě pravidelných koncertů v Hodoníně i okolí vystupoval "Hlahol" na oslavách svátků a významných dnů v období první republiky a šťastně přečkal i tragickou nacistickou okupaci, i když byl oslaben o některé popravené členy. Za dirigentským pultem se v závěru existence "Hlaholu" vystřídali významní hudebníci jako prof. Stanislav Svoboda, jeden z posledních Janáčkových žáků, Jan Chovanec, ředitel Městské hudební školy v Hodoníně, prof. Jaroslav Zmítko, učitel na téže škole. Po válce se 12. září 1946 zpěvácký spolek "Hlahol" dobrovolně rozešel. Význam "Hlaholu" je mimořádný. Položil základy uměleckého sborového zpěvu v Hodoníně a byl vedle "Orchestrálního sdružení" a chrámového sboru pevným pilířem hudební kultury v Hodoníně. V květnu 1930 přišel do Hodonína nový varhaník a ředitel kůru - prof. Stanislav Svoboda, absolvent brněnské konzervatoře, jeden z posledních žáků Leoše Janáčka, u něhož studoval skladbu. Skvěle vzdělán v oborech dirigování, hra na varhany, klavír a sbormistrovství záhy dovedl smíšený chrámový sbor na mimořádně vysokou úroveň, jež v poválečném období zaujala brněnský rozhlas, který zprostředkoval z kostela sv. Vavřince přímé přenosy. Vrcholná éra chrámového sboru končí s churavěním a smrtí tohoto významného hudebního pedagoga, dirigenta, sbormistra a skladatele. O udržení umělecké úrovně chrámového sboru se snažil jeho syn JUDr. Vladimír Svoboda, ale jeho předčasná tragická smrt a lidově demokratické zřízení a reálný socialismus, který duchovní hudbě nepřál, se postaraly o útlum. Chrámový sbor trval nepřetržitě, ale k obrození došlo až po sametové revoluci. Dne 25. listopadu 1946 bylo zaregistrováno hudebně-pěvecké sdružení "Vítězslav Novák", pojmenované po hudebním skladateli a čestném občanu města Hodonína. Dirigentem byl zvolen prof. Jaroslav Zmítko, od 28. června 1949 se stává volbou valné hromady dirigentem prof. Stanislav Svoboda. Ideologický tlak po roce 1948 doléhá i na toto sdružení, 23. ledna 1951 ztrácí spolkový statut a stává se součástí ROH, Svazu zaměstnanců školství a osvěty v Hodoníně. Vystupuje na různých manifestacích ještě v r. 1952, pak zmínky o činnosti v archivech mizí. Je třeba se zmínit, že amatérská hudební a pěvecká kultura pozoruhodné umělecké úrovně neusnula v padesátých letech úplně. Souvisela s příchodem Václava Kafky jako učitele hudební školy do Hodonína v roce 1951. Tento nadaný muzikant, výborný teoretik i praktik nezapřel své dřívější povolání, působil jako dirigent operního divadla v Ústí nad Labem a začal hned pod hlavičkou ZK ROH Armaturky organizovat místní hudební dění. Pamětníci vzpomínají na zdařilé provedení operet "Polská krev" v r. 1953 a "Mamzel Nitouche"v r. 1955. Komorní zpěv našel pod jeho vedením výraz v šestičlenném estrádním souboru "Panikáři", který oživoval kulturní scénu 50. let dokonce daleko za hranicemi okresu Hodonín. Štafetu uměleckého sborového zpěvu nesly dál do šedesátých i dalších let dětské sbory hodonínských ZDŠ, které se pod vedením odborně vzdělaných pedagogů, učitelek Aleny Žídkové, Věry Juračkové a Heleny Tesaříkové, snažily o nejvyšší možnou estetickou úroveň dětského sborového zpěvu.

Vadim Petrov

Vadim Petrov je český hudební skladatel, klavírista a hudební pedagog. Od roku 1954 je ženatý s manželkou Martou, rozenou Votápkovou, s níž má tři děti Vadima, Taťjánu a Kateřinu. Vnučkou je topmodelka Linda Vojtová

Rodinná hudební tradice

Vadim Petrov je synem ruského emigranta lékaře MUDr. Vadima V. Petrova, potomka starobylého šlechtického rodu Repninů-Rěpninských s rodovou tradicí od r. 842. Dědeček Vasilij A. Petrov (1872 - 1949) dožil v Praze, byl významnou osobností ruského společenského života, spjat s pravoslavným chrámem sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ul., blízkým přítelem biskupa Gorazda a kaplana Vladimíra Petřeka, zastřelených nacisty. Matka Adéla, nar. v Turnově, byla sólistkou Pěveckého sdružení pražských učitelek, nejstaršího ženského sboru v Čechách, zal. 1912. Ovlivněn chrámovou i sborovou tvorbou složil již v raném věku pro svoji matku "Biblické písně", a po jejich provedení v kostele Panny Marie ve Staré Boleslavi mu osobně blahopřál i Mistr Josef Bohuslav Foerster, významný hudební skladatel.

Mládí a studium (1932 - 1954)

Vadim Petrov byl vychován v prostředí typickém pro intelektuální společnost První republiky. Otec, uznávaný lékař s vlastní praxí na Žižkově, matka pěvkyně. Raná výchova tak byla rozdělena mezi návštěvy koncertů a zkoušek pěveckého sboru Pražských učitelek a návštěvy pravoslavných mší s chrámovým sborem s prarodiči. Lásku k domovině probouzel dědeček z matčiny strany Josef Tůma, vrchní berní ředitel, který miloval své rodiště, Železný Brod. Jezdil s ním pravidelně do podhůří Krkonoš, Turnova, Jilemnice, či do Polubného k blízkému příbuznému Josefu Kalfusovi, ministru financí Československa. Již jako šestiletý začal studovat hru na housle u profesorky ing. Volfové, profesora O. Šilhavého, později přešel ke studiu klavíru u paní profesorky L. Hedrychové a studiu hudební teorie u pana profesora J. Gabriela - žáka významného českého skladatele Zdeňka Fibicha. Na léto a víkendy jezdil s rodiči do vily v Novém Vestci, kde v roce 1945 začal u regenschoriho Josefa Klazara ve Staré Boleslavi studovat hru na varhany, stejně jako Klazarův nejúspěšnější žák Václav Trojan, hudební skladatel. Již v této době byl fascinován světem dějové fantasie a představ a své pocity se pokoušel vyjádřit hudbou. Vznikaly první skladby Zimní nálada, Skřivánčí písně, Píseň slavíka a další. Mezi lety 1944 až 1951 studoval v ruštině Ruské spolkové gymnázium na Pankráci. Podrobně se zde seznámil i s historií země svých předků, kulturou a především hudbou ruských velikánů. Na gymnáziu nejprve zpíval ve školním sboru, potom se stal jeho dirigentem. Jeho vztah k hudbě již byl cílevědomý - skládal, upravoval a zpracovával písně na ruské i české texty. Po studiích na Ruském gymnáziu byl přijat ke studiu skladby a hry na klavír na pražskou Akademii múzických umění. Učiteli mu byli významní hudební skladatelé - prof. Miloslav Kabeláč navazující svou symfonickou tvorbou na tradice velkých českých symfonistů (Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů) a prof. Jaroslav Řídký, prof. Václav Trojan či prof. Václav Dobiáš. Na studiích se aktivně věnoval souborům lidové umělecké tvořivosti českým, moravským a slovenským lidovým tancům a písním. Více však byl v zajetí kánonů, invencí, fug, sonatin a sonát. Studium AMU ukončil v roce 1956 "Symfonickou básní Vítkov" - o vítězství husitů nad císařem Zikmundem v Praze.

První umělecká tvorba (1952 - 1958)

Již během studií se jako dirigent aktivně věnoval souborům lidové umělecké tvořivosti, kráse českých, moravských a slovenských lidových tanců a písní. Pro jeho dirigentskou a skladatelskou praxí se stal tento prvek v jeho uměleckém vývoji nezaměnitelný. Po ukončení studia a období nezaměstnanosti byl nakonec přijat jako vedoucí oddělení Lidové zábavy do Městského domu osvěty hl. m. Prahy. Poznal život hudebníků z povolání, mnoho vynikajících kapel a jejich vedoucích. Otevřel se mu jiný pohled na lidové hudební velikány jako byli František Kmoch, Dalibor C. Vačkář, Julius Fučík, Karel Hašler, Karel Valdauf, Karel Vacek, Jaromír Vejvoda, Jaroslav Ježek a mnoho dalších. Díky seznámení s paní Francis Ježkovou, vdovou po Jaroslavu Ježkovi, se mu po mnoha letech podařilo získat její souhlas k přejmenování Lidové konzervatoře na Konzervatoř Jaroslava Ježka.

Lidová konzervatoř - Konzervatoř Jaroslava Ježka (1958 - 1970)

V roce 1958 založil jako součást Městského domu osvěty v Praze Lidovou konzervatoř, která připravovala lidové hudebníky pro kvalifikační zkoušky. Škola poskytovala se svým kvalitním pedagogickým sborem, který kolem sebe Vadim Petrov soustředil velmi solidní vzdělání, a brzy přerostla rámec osvětového zařízení. Byla převedena do působnosti školství a ve čtyřletém studiu nabízela vzdělání v oblasti skladby, aranžování, dirigování, hry na hudební nástroje se zaměřením na jazz, zpěv, scénický i společenský tanec a herectví pro tzv. divadla malých forem. Raketový nástup této školy se projevil také v tom, že podle ní vznikla škola v Bratislavě, Plzni, originální učební osnovy a plány pronikly do škol v Budapešti, Berlíně a v rakouskému Grazu. Až v roce 1990 získal souhlas dědiců Jaroslava Ježka k přejmenování školy, která nyní nese název Konzervatoř Jaroslava Ježka. Z Konzervatoře JJ vzešla celá řada českých novodobých umělců populární hudby.

Konzervatoř Jana Deyla (1970 - 1974)

Po roce 1968 v důsledku politické perzekuce po Pražském jaru musel opustit post ředitele Lidové konzervatoře. Dostal také zákaz veškeré umělecké činnosti v rozhlase, televizi a filmu. S pomocí přátel nastoupil místo profesora na Konzervatoři J. Deyla, pro zrakově postižené. Bylo to období, které mu otevřelo niterní svět slepých studentů. Na škole založil dívčí pěvecké kvarteto "Carmina lucis", které nezapomenutelným a unikátním způsobem zpívalo jeho čtyřhlasé umělé i lidové písně, pro kvarteto zvlášť upravené či zkomponované. Unikátnost tohoto kvarteta byla pro spisovatelku M. Zinnerovou natolik inspirující, že napsala scénář pro televizní film "Chvíle pro píseň trubky" režiséra Ludvíka Ráži. Film získal na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlo v roce 1981 hlavní cenu Zlatou Nymfu. Ve filmu si též jako herec zahrál postavu profesora.

Pražská konzervatoř (1976 - 1992)

Na Pražskou konzervatoř (založená 1808) se vrátil v roce 1976 a působil zde jako profesor skladby a hudební teorie až do roku 1992. Mezi jeho žáky patří nejvýznamnější čeští hudebníci a umělci.

Dílo - Rozsáhlé dílo Vadima Petrova zahrnuje téměř 1400 titulů