Karel IV a Emauzy

Emauzy - jediný slovanský klášter a centrum vzdělanosti ve staroslověnském jazyce v západní Evropě v době panování otce vlasti Karla IV. Mezi studenty cyrilometodějského jazyka patřili mistr Jan Hus, Jeroným Pražský a další. Vznikla zde řada iluminovaných literárních skvostů a zejména tzv. Remešský evangeliář, který se přes Cařihrad, dostal až do korunovačního pokladu francouzských králů.

Benediktinský klášter s chrámem Panny Marie na Slovanech byl založen 21 listopadu 1347 na základě privilegia papeže Klementa VI. z 9. května 1346. Papežský souhlas získal ještě jako moravský markrabě a dostalo se mu jej po jistém váhání. Klášter byl určen pro mnichy benediktiny východního obřadu povolané z Dalmacie a Chorvatska, kteří používali jako liturgického jazyka staroslověnštinu. Úmyslem císaře a papeže bylo upevnit slovanské vztahy a přispět k odstranění rozkolu mezi západní a východní církví. 

Klášter byl postaven v blízkosti starého farního podskalského kostelíka sv. Kosmy a Damiána, vystavěného prý sv. Václavem. Klášter s kostelem byly dokončeny a slavnostně vysvěceny arcibiskupem Očkem z Vlašimi za přítomnosti Karla IV., jeho syna Václava IV. a významných hostů 29. 3. 1372. Ten den se četlo evangelium o setkání Ježíše Krista s učedníky u městečka Emauzy, proto se objekt nazýval též Emauzy.

Stavba stála stejné množství peněz jako Karlův most. Stavitel objektu není znám. Chrám ke cti sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa a později Panny Marie má některé architektonické prvky a figurální náměty připomínající díla dvorské stavební hutě řízené tehdy Matyášem z Arrasu. Připomíná ho i odvaha postavit neobvyklou mohutnou síňovou budovu bez věží, zobrazovanou později na starých rytinách Prahy.